Původ Amerického pitbullteriéra
Američané si rádi myslí, že byl vyšlechtěn jako čistě americké plemeno. Bylo to právě ve Spojených státech kde pitbull získal definitivní podobu a schopnosti. Protože, ale neexistují písemné záznamy, které by jasně dokládaly jeho původ, je mezi jeho příznivci hojně rozdílných názorů. Ti kteří se jeho historií zabývají, má pocit, že je obdobou bojového psa staforda neboli Stafordšírského bulteriéra ze Spojeného království. Ale někteří trvají na tom, že když Angličané a zvláště pak Irové imigrovali do Spojených států, aby se usadili v Novém světě, cestovali s nimi tito malí psi – bojoví stafordi, kterých si doma tak vysoko cenili. A tím, že byly odděleni od své základní větve, se genová výbava staforda začala ve Spojených státech odlišovat a byla vystavena změnám, které si vynutili chovatelé amerického psa.
Další příznivci se domnívají, že pitbull je moderní obdobou Anglického buldoka. Uvažují, že na rozdíl od stafordšírského bulteriéra, který má původ u buldoků a teriérů, pitbull nemá ani trochu krve z teriéra a je spíše pokračováním čistého buldoka z alžbětinsé doby.
Nicméně specifika historického chovu a pověst současného plemene ukazují, že nelze pochybovat o jedné věci – a touto věcí je prapůvodní funkce pitbullteriérů. V průběhu celé existence tohoto plemene od prvních dnů a do jisté míry i v dnešní době pitbulteriér ve své nejčistší pracovní formě vždycky byl a zůstává ve své podstatě bojovým psem. Tím se dá říct, že plemeno vlastně vždy mělo a v myslích některých ještě stále má sloužit k hazardní hře. Původně byl šlěchtěn výhradně bez ohledu na vzhled, ale spíš ke stálé se zvyšující schopnosti bojovat s jinými psy (ale pouze v ringu a pouze s pitbuly!!!) v dlouhotrvajících zápasech v psích arénách vytvořených pro pobavení diváků. Nikdy nebyly určeni k útokům na člověka!
Chov začal na americké půdě na samém konci 19. století jako oficiálně nově zaregistrované plemeno. Roku 1898 muž jménem Chauncy Benett založil pod názvem United Kennel Club neboli UKC registrační organizaci za účelem registrace pitbulů. A to proto, že plemeno ze strany významnějšího American Kennel Clubu, který v té době již existoval ignorováno.
Koncem 70. let se přihodilo cosi neobvyklého. Obliba pitbulů prudce stoupla, a to bohužel k jejich škodě. Jednoho dne to vypadalo, že málokdo v Americe ví, co je pitbul, a druhý den si celý národ myslel, že je to ten nejnebezpečnější pes na světě. Najednou se ze psa, kterého měli Američané v oblibě, stal pes, o němž si všichni myslí, že by nám bez něj bylo lépe. Nikdo si není zcela jist, proč k tomu došlo. Nicméně čím zápornější názory o tom, jak může být pitbul nebezpečný, se objevovaly v novinách i v televizi, tím víc se mánie šířila. Stále víc nezodpovědných lidí chtělo vlastnit a jak nezodpovědní majitelé špatně cvičili a zle zacházeli se svými ,,zabijáky“, vypadalo to, že toto plemeno vyvolává čím dál víc problémů. Kolem roku 1990 pověst o ,,nebezpečném pitbulovi“ překročila americké hranice a dostala se ještě mnohem dál. Další země následovaly příkladu Velké Británie začaly vydávat zákony proti vlastnictví a dovozu plemeno.